„Dopisy nestačí přátelům, dopisy nestačí lásce, dopisy nestačí... Protože je možno psát jen jednou denně, a protože není ani to vždy možno...
A pak – tolik věcí bylo by potřeba posílat – tolik ukázat – takže jisté věci nikdy se neřeknou! Mlčení jako strašný žalář obkličuje a skličuje přátely vzdálené – snad Vás neumoří?“
(Jakub Deml Josefu Ševčíkovi 30. listopadu 1906)

Svazek Carissime, kde se touláte? otevírá ediční řadu Korespondence Jakuba Demla (1878 – 1961),která chce zpřístupnit některé dosud nevydané soubory básníkových dopisů. Dochovaly se jich tisíce desítkám adresátů. Potvrzují těsné spojení Demlova díla a života, ale také vyvracejí představu, že vše, co zažil, vepsal do svého díla nebo že vše, co sepsal, také publikoval. Básnicky silné a dokumentárně cenné listy adresoval nejen známým umělcům (Březina, Bílek, Šalda, Neumann, Weiner, Durych, Nezval, Holan...),ale také přátelům, které „velká“ historie literatury nezná. Patří k nim i kněz a překladatel Josef Ševčík (1857 – 1911). Dopisy tomuto babickému faráři z let 1904 – 1911, doplněné úryvky z adresátových odpovědí i dalších korespondencí, zachycují v hrubých rysech příběh Demlovy spolupráce se staroříšským vydavatelem Josefem Florianem. Zároveň dokumentují Demlovo sedmileté putování mezi pěti českomoravskými farnostmi, kterými prošel jako kaplan či administrátor v nemilosti, dokud nebyl předčasně a doživotně penzionován.

Deml napisał tysiące listów, które w ogromnej większości nigdy nie były wydane. Obok korespondencji z takimi postaciami czeskiej kultury jak Březina, Bílek, Šalda, Neumann, Weiner, Durych, Nezval, Holan, są i te z dziś szerzej nieznanymi przyjaciółmi, jak ksiądz i tłumacz Josef Ševčík (1857–1911). Te właśnie listy znalazły się w tym tomie - to listy z ostatnich lat funkcjonowania jako czynny kapłan w kilku morawskich parafiach, zanim nie przeniesiono Demla na przed czasem i dożywotnio w stan spoczynku.