Jesteśmy społecznością, która kocha książki

Od Witolda Szabłowského jsem četl už knihu „Vrah z města meruněk“, která je sbírkou reportáží z Turecka a život atentátníka Aliho Agci (to je jen co postřelil papeže Jana Pavla II) a už tehdy se mi moc líbil způsob jeho psaní.
— Knihu Jak nakrmit diktátora psal přímo pro známé nakladatelství Penguin Random House. A musím říci, že jeho nápad, přiblížit osobnosti krvavých diktátorů přes vyprávění jeho osobních kuchařů je zajímavý nápad a kupodivu funguje. Ač většina kuchařů díky tomu, že byla svým šéfům hodně blízko viděla i jeho příjemnou tvář, tak i u těch nejoddanějších po nějaké době začly probleskovat temnější tóny povahy každého z diktátorů.
— Nakonec se do výběru autora dostali kuchaři Idi Amina, Pol Pota, Fidela Castra, Edvera Hodži (albánský diktátor) a Saddáma Husajna. V úvodu knihy ještě autor vzpomíná na své vlastní kuchařské začátky v jedné londýnské restauraci. Dvě snad nejmrazivější příhody z této knihy jsou jednak vyprávění, jak si Saddám začal s manželkou jednoho ze svých podřízených a následně nepohodlné manžela „uklidil“ na frontu. Druhé je líčení toho, jak kuchař Edvera Hodži musel jídelníček korigovat se spoustou lékařů a vědců, protože diktátor měl velké zdravotní problémy s cukrem a bylo nutné udržet velmi nízký příjem cukru.
— Kniha byla napsaná velice čtivě. Nutné odbočky do historie zemí, v kterých daní diktátoři působili byly jen velmi malé a nejvíce prostoru byl věnován samotnému vyprávění těch kuchařů a kuchařek. Většinou se jednalo o velmi prosté lidi, kteří měli velký talent na vaření a díky tomu se dostali do pozice, kam by se normálně nikdy nedostali. Čte se to opravdu skvěle. Pokud vám nedělá problémy čtení v angličtině, tak vám určitě mohu doporučit tuto knihu v anglickém překladu.

Od Witolda Szabłowského jsem četl už knihu „Vrah z města meruněk“, která je sbírkou reportáží z Turecka a život atentátníka Aliho Agci (to je jen co postřelil papeže Jana Pavla II) a už tehdy se mi moc líbil způsob jeho psaní.
— Knihu Jak nakrmit diktátora psal přímo pro známé nakladatelství Penguin Random House. A musím říci, že jeho nápad, přiblížit osobnosti krvavých...

Jelikož reportážní literatura a zejména ta polská je žánr, který čtu úplně nejčastěji, tak jsem nemohl nepoznat jméno Kapuściński. Když jsem si přečetl jeho Impérium, tak jsem si ho hodně oblíbil. Ale v ČR ho málokdo vnímá jako velké a světové jméno. A přitom je to možná nejznámější a nejvydávanější spisovatel z oblasti zemí bývalého východního bloku, kteří psali po druhé světové válce.
— Domosławski je přítel a jeden z žáků Kapuścińského a přesto se odhodlal v knize zmínit i negativní kontroverzní stránky svého vzoru a učitele. Díky tomu sklidila kniha velkou kritiku. V Polsku má RK podobné postavení jako Karel Gott v ČR. Podobně jako zejména po jeho skonu byl každý, kdo se i jen zmínil třeba o Antichartě, byl davem jeho nekritických adorantů téměř ukřižován.
— Autor poctivě mapuje život RK od jeho dětství na nejvýchodnější výspě Polska až po jeho poslední dny. Je pravda, že jako cizinec jsem se trošku občas ztrácel v líčení různých bojů a půtek v rámci polských komunistů. Když jsem se dozvěděl, že na první reportážní cestu mimo východní blok vyrazil téměř bez znalosti nejen místního jazyka ale dokonce bez znalosti angličtiny a místních reálií.
— Na životě RK je trošku vidět i tragedie Východní Evropy v minulém století. Zažil i napadení Polska Rudou armádou a jeho otec se vyhnul odvlečení do gulagu či kulce jen o pár hodin a podařilo se mu s celou rodinou utéct do nacisty okupované části Polska. Pak je trošku smutné, že s po válce nadšeně a dobrovolně velice angažoval v komunistické straně. Vydržel v ní opravdu dlouho.
— Celý svůj život a to i po pádu komunismu byl RK velmi nalevo a fascinovali ho všechny druhy levicových teroristů a často i diktátorů. Chápu, že musel aby mohl cestovat dělat spousty kompromisů, překvapilo mne, že na něho vyplavalo, že mu neděl takový problém si něco přibarvit nebo dokonce úplně vymyslet. I jeho osobnost byla hodně komplikovaná a to včetně vztahu k ženám.
— Ale přes spoustu těch chyb a pomýlení je to nezpochybnitelně velký reportér a jeho knihy jsou výborné. Každopádně pokud jste přečetli alespoň pár reportážních knih a nemusely to být ani od RK, pak si tuto knihu přečtěte. Pro fanoušky RK a polské reportáže je to povinnost. A já si určitě ještě přečtu minimálně Šáhišáha.

Jelikož reportážní literatura a zejména ta polská je žánr, který čtu úplně nejčastěji, tak jsem nemohl nepoznat jméno Kapuściński. Když jsem si přečetl jeho Impérium, tak jsem si ho hodně oblíbil. Ale v ČR ho málokdo vnímá jako velké a světové jméno. A přitom je to možná nejznámější a nejvydávanější spisovatel z oblasti zemí bývalého východního bloku, kteří psali po druhé...

Namiestnik je pokračováním román Adept a součástí (zatím) trilogie Materia Prima. V knihomolských sociálních sítích má Namiestnik ještě lepší hodnocení než úvodní díl série jménem Adept. Většina postav, které najdete v Adeptovi se objevuje i v pokračování této knihy. jen geopolitická situace se dost změnila. Namiestnik se již odehrává během první světové války a na začátku knihy je Varšava okupována německým vojskem.
— Hlavní hrdina knihy se díky zákulisním hrám mezi carským Ruskem a císařským Německem dostává na dvůr ruského cara aby zde léčil nástupce trůnu. Nakonec musí nástupce trůnu chránit nejen před zdravotními komplikacemi ale i před spiklenci a atentátníky.
— Druhá významná postava této série ruský důstojník Alexander Samarin se stává velitelem speciálních sil ruské armády, která využívá jedince obdařené magickými schopnostmi. Přes složité události a boje se pak oba tito muži setkávají na konci knihy, kdy Němci opustí Varšavu, Rusové se neúspěšně pokusí Varšavu dobýt a Poláci zde vycítí šanci získat nezávislost alespoň pro Varšavu a okolí.
— Namiestnik plynule navazuje na skvělý styl, který jsme měli již v Adeptovi jen tu máme ještě více akce, více zákulisních bojů a vše se děje v mnohem globálnějším měřítku. A mohu potvrdit, že hodnocení na Goodreads a spol opravdu odpovídá realitě a Adam Przechrzta poměrně vysoko položenou laťku, z Adepta ještě posunul o znatelný kus výše. Doufám, že si i závěrečný díl udrží tento vysokou úroveň. Každopádně mohu i tento díl trilogie s klidným doporučit čtenářům.

Namiestnik je pokračováním román Adept a součástí (zatím) trilogie Materia Prima. V knihomolských sociálních sítích má Namiestnik ještě lepší hodnocení než úvodní díl série jménem Adept. Většina postav, které najdete v Adeptovi se objevuje i v pokračování této knihy. jen geopolitická situace se dost změnila. Namiestnik se již odehrává během první světové války a na začátku...