Historie jedné rodiny, jednoho města a jedné továrny z doby konce Rakouska-Uherska a ve slavném dvacetiletí Československé republiky tak, jak ji ve svých zápiscích zachytil libeňský rodák ing. Bertold Neuman a do románové podoby převedl Miloš Urban. -Praga Piccola uvádí čtenáře do prostředí jedné libeňské automobilové továrny na sklonku Rakouska-Uherska a pak ve dvacátých a třicátých letech první republiky. Dostáváme se do rodiny Rudolfa Neumana, poznáváme jeho ženu a dva syny, z nichž starší Rudi oplývá nadáním na všechno a může si vybrat, kým chce být, ale očekává se, že bude nástupcem svého otce, i když jeho to táhne do světa, zatímco na mladšího Bertolda zbylo talentu málo, ale o to víc chce v továrně získat neprotekční místo a vyrábět automobily. Právě Bertold je vypravěčem rodinné ságy. Bratři zpočátku netuší, proč se k nim přistěhoval vzdálený příbuzný Fridrich se svou dcerou Lilianou, a když vyjde nepříjemná pravda a z ní vyplývající povinnost najevo, Rudi se z ní šikovně vyvlékne a nechá se zastoupit mladším bratrem. Bertold si sestřenku vezme za ženu a pokusí se žít s ní smysluplný život, přestože jeho srdce je jinde. Jak pár stoupá na společenském žebříčku a z Libně proniká do lepších kruhů do Prahy, kde tráví volné neděle mezi filmovými herci a režiséry na Barrandovských terasách (příležitost prodat automobil hvězdě stříbrného plátna),zároveň se propadá do hluboké vztahové krize, kterou nezažehná ani narození dcery. Bertold se s rozchodem vyrovná po svém, ale s čím se vyrovnat nemůže, je přechod na armádní výrobu v době, kdy republice začne čím dál víc hrozit Německo. Jeho přání zůstat v Libni vezme za své, když mu židovští přátelé doporučí odejít před Hitlerem do Anglie a on je na poslední chvíli poslechne. Svůj oblíbený automobil, skromnou Pragu Piccolu, si bere s sebou, a spolu s ní tajemný náklad, který se mu podaří v bezpečí dostat až do Londýna. Odtamtud podniká kroky na záchranu své dcery a bývalé ženy, ale milovanou továrnu zachránit nedokáže.

Praga Piccola je dalším grafickým skvostem z dílny Pavla Růta. Bylo na ni použito tzv. vrapování, technika, díky níž nejsou stránky stejnoměrně oříznuty a díky které připomíná prvorepublikové tituly, jejichž archy musel čtenář sám rozřezat.